Kontaktní improvizace – „nechat pohyb, aby námi pohyboval“.

V dubnu v Chotěboři jsme přivítali vynikající tanečnici Kateřinu H. Hanzlíkovou z Brna. Vedla zde několik lekcí tance a kontaktní improvizace, určených pro dospělé i pro děti.

Nevíte, co si pod názvem kontaktní improvizace představit? Kontaktní improvizace je spontánní tanec s partnerem. Nejedná se ale o tanec podobný tancům společenským. Není zde žádné předepsané držení ani kroky. Jsou tu jen dva lidé (nebo více) ve vzájemném vztahu. To ale samo o sobě nečiní kontaktní improvizaci nijak výjimečnou. Kontaktní improvizace pracuje s váhou a gravitací. Můžete se na svého partnera pověsit, a když budete vzájemně naladění, budete vnímat své těžiště. Váš partner vás odnese vás jako pírko. Zavěsíte se do sebe a spočinete v pozici, jakou byste sami nevymysleli (a už vůbec byste ji sami neprovedli). I tak může vypadat zkušenost z kontaktní improvizace. Váš zážitek může být ale i úplně jiný – vždy záleží na setkání dvou lidí a na tom, co mezi nimi tady a teď vznikne a co vytvoří.

  • Kontaktní improvizace umožňuje projevovat naši přirozenost a reagovat spontánně. Často zažijeme zcela odlišné vnímání situace, prostoru, času i sebe sama. Takový tanec umocňuje bytí tady a teď.
  • Kontaktní improvizace je vhodná pro každého, kdo rád tančí, pohybuje se, anebo komunikuje s ostatními lidmi a chce se se v tom zdokonalit. Je to aktivita vhodná pro všechny, kteří chtějí rozpohybovat své tělo, rozbourat své stereotypy a lépe, intenzivněji vnímat sebe i ostatní.
  • Kontaktní pohyb vám dopomůže k zcitlivění a vnímání druhých i sebe sama, přinese vám novou fyzickou zkušenost a v neposlední řadě příjemný pocit z pohybu a uvolnění.

     

Vynášení Morany

Vynášení Morany

V prosluněném a voňavém odpoledni jsme se postupně sešli u Horního Mlýna. Dozdobili jsme velkou Moranu náhrdelníkem z „vejdumků“ a poté si každý mohl vyrobit svojí malou Smrtku z makovice, trávy a větviček. Zapálili jsme oheň, navázali na společnou Moranu fáborky a společně jsme vyšli za zpěvu tradičních písní k řece. Tam jsme Smrtku pro jistotu odevzdali hned dvěma živlům – napřed ohni, poté vodě. Nechtělo se jí od nás, ale dupáním a kameny jsme ji přece jen poslali pryč po řece. V jarní náladě jsme si ozdobili větvičky – „tzv. líta“ a v lesíku objevili Matičku Zemi, která každému darovala po semínku. To si každý zasadil do květináčku a odvezl domů. Pokud se o toto semínko dobře postaráme, určitě se nám odvděčí… Až i vaše semínka vyrostou a vykvetou, budeme rádi, když vložíte na náš FB fotky vašich květin. Předem za ně děkujeme!

 

DUPU, DUPU NA ZIMU,

JARO VOLÁ: JÁ UŽ JDU.

SMRTKA PLAVE PO VODĚ

JARO UŽ JE TU.